Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

(Anti)koncepce školství v naší malé republice

18. 03. 2013 17:31:22
aneb...má smysl hledat řešení k rovnici, aniž bychom se shodli na zadání? Možná dostaneme řešení a možná bude řešením číslo 42, ale, zasvěcení vědí, že řešení bez zadání je jen taková ozvěna z Hlubin myšlení:) K zamyšlení mě inspiroval článek a diskuze na idnes: http://zpravy.idnes.cz/ceske-skolstvi-a-zmeny-0bb-/domaci.aspx?c=A130317_204522_domaci_ert

Nevím, jestli mediální výstřely, které tu zdůrazní to a jinde zase ono, totiž prohlášení autorit v oblasti školství, jsou jen znakem bulvarizace médií, a nebo reflektují opravdu smutnou bezkoncepčnost snahy o návrat českého školství na výsluní. (Zase špatný, ale nebojte se, budou změny)

Každopádně, chtěl bych tento blog věnovat zamyšlení. Ne nad řešením situace. Snad každý bere jako fakt, že existuje jakási úměra mezi efektivitou hledání řešení a pochopení zadání. Z mediálních výstřelů mám ale pocit, že jasné zadání nexistuje. A pokud ano, je patrně ve formě "podle dalšího ukazatele naše školství nefunguje jak by mělo, udělejte s tím sakraužkonečně někdo, něco".

A tak mám pocit, že obraz školské reformy funguje jako sešlost lehce nadprůměrných kuchařů, kteří procházejí náhodně kolem plotny, a každý ochutná a jde si do svého kouta zpracovávat ingredience, s pomocí kterých jídlo dostane nějakou podobu. Problém je, že na plotně nebublá guláš těsně před zahuštěním (i na to jak zahustit guláš může mít každý svůj názor) a bohužel tam není ani voňavý cibulový základ. Je tam jídlo které se tváří prakticky hotově, lze jej podávat, jen nijak nechutná, spíš tak nějak zasytí. Co s tím? Ono zasytí-ale-nenadchne jídlo různými zásahy můžeme ředit, natahovat, dochucovat, obohacovat o nové ingredience, až původní směsice zanikne v chuti nového pokrmu (Lze takto přetvořit jídlo, aniž bychom pořád cítili chťové dozvuky původní slátaniny?) A nebo prohlásit obsah hrnce za nepovedenou šmakuládu (díky pane Vaňku za slovo které mi přirostlo k srdci:) a začít hledat náměty a inspirace pro jídlo, které bychom mohli uvařit od začátku, s přihlédnutím k potřebám dnešního konzumenta. Ono, dobře připravená svíčková s pěti má něco do sebe, nebo takový bůček se zelím. Ale pokud bo obědě nehodlám provádět nedělní siestu, ocením tak maximálně chuťový zážitek. Ne následnující dvě hodiny podřimování a údivu nad vlastní neproduktivitou, kterou se budu snažit přerazit přísunem kofeinu. A když to nepůjde velkým množstvím kofeinu, půjde to ještě větším množstvím kofeinu. A jo, o školství jsem chtěl psát...ale to vlastně dělám, nebo ne?

Pokud si spočítám, o jak velké části života rozhodují autority, které nastavují podobu povinné části školní docházky, říkám si, jestli existuje důležitější věc, než optimální nastavení tohoto systému. A to si k tomu ještě připočítám další 4 roky na střední škole, protože protloukat se dnešním složitým světem jen se základním vzděláním, to musím buď mít neskutečné štěstí na své přirozené okolí, potažmo rodiče, a nebo se musím pohybovat na jednom z extrémních konců inteligenční křivky.

Bavme se o systému, který má být koncipován jako základ vzdělanosti 95 procent(?, jen můj odhad, zas tak mi na jeho přesnosti nezáleží) občanů tohoto státu.

Několik tezí, které se mi při uvažování nad školstvím vždy tak nějak připomenou.

1. Přístup k rozvoji. Rozvíjíme se celý život, ať už formálně či neformálně. Školní docházka je pouze institucionalizovaná podoba formálního rozvoje jedince. Někteří na rozvoj po ukončení školní docházky rezignují jen proto, že už to po nich konečně nikdo nechce. Umíme si odpovědět proč tomu tak je?

2. Image "školy" coby instituce. Rozdíl mezi výzvami tak jak je náplní času stráveného ve škole a realitou kterou studenti zažívají pomáhá budovat (ne)důvěru ve školu coby partnera. Dokážeme postavit školní činnost tak, aby v ní studenti viděli partnerství, a nebo z toho v principu vyjde vždy souboj?

3. Cíl vs prostředek. Výstup z každé hodiny je nějaké ovlivnění studenta na úrovni znalostí, tak i dovedností. Dovedeme vždy obhájit zařazení konkrétní znalosti mezi to, co student má znát? (Ne způsobem " to by měl vědět každý.) Pokud je znalost jen prostředek pro rozvoj dovedností, neexistuje prostředek který by danou dovednost rozvíjel lépe? Dovedeme analyzovat informačnědovednostní koktejl, který studentům servírujeme? Nebo budeme výuku stavět tak, že hlavní smysl řešní rovnic o dovu neznámých spočívá v řešení rovnic o dvou neznámých, popřípadě přesného výpočtu bodu na trase Praha Brno, pakliže z bodu A vyjedu rychlostí...

4. Princip hodnocení. Každý člověk se rodí s jinými předpoklady, jinými talenty. Čím dříve poznáme sami sebe, tím dříve jsme schopni rozvíjet své skutečné talenty. Kolik procent středoškolských absolventů je schopno se realisticky ohodnotit a popsat své skutečné talenty, míru jejich rozvinutí, silné a slabé stránky, osobnostní rysy, ...? Naproti tomu, kolik z nich je schopno říct, kolik spolužáků má lepší průměr, kdo je nejlepší v matice a kdo na jazyky? Soutěživost je jistě v jisté podobě zdravá, ale má být studentovi partnerem v soutěži kdokoliv jiný, než sám student?

5. Pokora před neznalostí. Vzdělávací proces není dokonale poznán a popsán. Pokud nahradíme jeden z principů vzdělání jiným, dopady této změny dokážeme dopředu analyzovat jen v mantinelech doposud poznaného a popsaného. Umíme a chceme popsat principy, které byly v historii ve vzdělávání použity se všemi klady i zápory? Jistě umíme popsat co může přinést využití tabletů při výuce. Umíme ale popsat o co vše tím přijdeme?

6. Příprava na neznámo. Různé pohledy na budoucí vývoj nutně přinášejí jinou prioritizaci rozvoje různých dovedností a získávání znalostí. Prioritizace pak určuje cíle, cíle přinášejí prostředky a metody. Chceme rozvinout lidský potenciál, který pak následně určí směřování společnosti, nebo si chceme určit směřování společnosti a na něj násilně naroubovat "mnohdy nehodící se jedince". Je společnost soubor všech lidí, nebo je to umělý konstrukt, který jsme si namysleli, a teď lidem přisoudíme role, které na obsazení tohoto konstruktu potřebujeme?

7. Tradice či rigidita. Vzdělávání není systém, který nutně musí navazovat na minulost. Naopak, vždy musí reflektovat potřeby současnosti. Role toho co bylo? (Jen) dobře popsané metody použité v minulostu můžou mít tu roli, že přinesou výstupy s menší pravděpodobností okamžiku "aha, tohle nám nedošlo, když jsme to tvořili". Pokud se ale mění potřeby, mění se i žádoucí výstupy. Je to jako oprašovat spolehlivý stroj, co bude spolehlivě tvořit produkty které nikdo nechce.

Asi bych dokázal pokračovat dále a dále. Kdybych si mohl vybrat jeden základní bod, který má v mých očích největší potenciál ovlivnit věci k lepšímu, jednoznačně by to byl systém hodnocení cesty studenta školní výukou. Hodnocení má reflektovat především rozvoj jedince a ideálně vést co nejvíce k rozvoji sebehodnocení. 1-5? děs, běs hrůza a zmar. Vždy, když přišel někdo na rodičák s otázkou ... už si opravil tu trojku, nebo mu pořád vychází na výzo?

Kolik lidí ve vašem okolí neumí spočítat trojčlenku, nečetli nikdy Jiráska, neumí vyjmenovat 6 žen Jindřicha osmého, neví, jestli se kyselina leje do vody či naopak, lodyha je pro ně cizí slovo vhodné pro rozpohybování mluvidel a nakloněná rovina je pro ně možná synonymum pro korupční prostředí?

PS: V Brně za nedlouho příroda připraví raritní nádhernou fialovou podívanou unikátní v celé Evropě. Děkuji za každého obyvatele Brna a okolí, který si toho je vědom. I když neví co napsal Jirásek a kdo to byl Henry VIII. Ale možná fialová podívaná nebyla v osnovách...

Autor: Pavel Sycha | pondělí 18.3.2013 17:31 | karma článku: 4.03 | přečteno: 280x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 318 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 393 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 307 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 806 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 881
Kdo mě zná, ví že pocházím z Pluta:) A jací tvorové tam žijí? Čtěte o čem píšu a skládejte si nekonečnou mozaiku... A dívejte se na ni ze správné vzdálenosti:) Vážím si lidí, kteří se nebojí odpovidat na mé otázky. Vážím si lidí, kteří často používají slovo 'nevím'. A nerad se zdržuju ve společnosti hlupáků, jakým je pro mě například náš prezident.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.